Home » Akce » Rozhovor se skupinou Hlahol.

Rozhovor se skupinou Hlahol.

     

Rozhovor se skupinou Hlahol.

Na otázky odpovídá zakladatel kapely Tomáš Jarolím.
Ahoj Alane a díky za pozvání.

Alan – Ahoj Tomáši. Né asi všichni posluchači metalu, rocku a bigbítu budou znát skupinu Hlahol. Tak nám řekni v kostce kdo jste, kdy jste vznikli a současný členy kapely.
Tomáš – Asi to nebude v kostce. Bude to trochu kosodélník. Tak kdo je Hlahol. Na minulost si moc nehrajeme, i když pro fanoušky rockový hudby je určitě zajímavá. Je to daný tím, že Hlahol je neoddělitelnou součástí velkýho hudebního fenoménu Teplice. Města na drsnym hornickým severu, kde se vařila tvrdá hudba od bigbítu až po punk.
V době kdy vznikl Hlahol tam vzniklo i mnoho dalších fenomenálních kapel jako Kabát, Motorband, FPB, Už jsme doma, AKU AKU a mnoho dalších fakt parádních kapel. Tady tenkrát bylo hodně hudby, hodně super muzikantů, a to v posraný době bolševika, kterej tomu ale fakt vůbec nepřál.
Začátek Hlaholu je rok 1984 a osmá třída základní školy Leninova v Teplicích, kde parta spolužáků, když se vrátila ze školy v přírodě ze Slovenska, si řekla, že si založí kapelu. Tehdy s názvem Blackout. To je úplný začátek, no a dneska to je parta super dobrejch, obyčejných chlapů, který jsou fakt výjimečný muzikanti. Dneska je to celý o radosti, že se můžeme potkat, a dělat hudbu naplno a jako málokdo. Když se řekne Hlahol tak je to hlavně o živým hraní a neskutečným hudebním zážitku. Z tý osmý třídy jsme tam už jen dva.

Alan – Kdo vše prošel skupinou Hlahol. Ono lidí bylo docela hodně, tak alespoň muzikanty kteří přešli do jiné bandy.
Tomáš – Jojo chápu a vím, kam to směřuješ. Ano Hlahol je hnízdo Kabátů (smích). Hlaholem prošla většina členů dnešního Kabátu a taky většina členů Motorbandu, v té nejslavnější sestavě s Kamilem Střihavkou. Mimochodem, v dnešním Hlaholu hraje z téhle doby a party celej ten „masakrální“ spodek, tedy basa a bicí. V Motorbandu z téhle slavný party zůstal už jen kytarista Máča.
A když se podíváš na náš Facebook tak tam najdeš zajímavý „junácký“ fotky lepejch jinochů z Kabátu Pepy Vojtka, Milana Špalka i Oty Váni, když jim bylo náct. To jsou vlastně tři z kluků z Kabátu, který v Hlaholu začínali. Pepa Vojtek tenkrát ještě nezpíval a hrál jen na kytaru. Tehdy Kabát vlastně ještě ani neexistoval. Mimochodem to Milan Špalek vymyslel název Hlahol. Tenkrát se anglický název nedal použít.

Alan – Kolik alb máte venku? A vaše úspěchy a propady? Pokud o nich chceš mluvit.
Tomáš – No minulost, propady a úspěchy. Asi o tom ani moc mluvit nechci. Krom toho co jsem řekl o začátku, si na minulost moc nehrajeme. Tenhle Hlahol, v téhle sestavě hraje teprve rok a něco, a to je o dnešku a ne o minulosti.
A co považujeme za úspěch? To se zase budeme bavit o dělání muziky a radosti z ní. Když jí děláš a jakou radost ti to dává do života. O radosti z party, z hraní ve zkušebně i na pódiu, protože jestli je Hlahol dneska něčím vyjímečný, tak je to opravdu živý koncertování a hraní. Já tomu říkám hraní bez chemie. Bez přídavků technických vymožeností, kdy jde o starej dobrej Rock and roll, kdy člověk musí umět vzít nástroj do ruky a musí na něj umět hrát a nekurví si zvuk řadou krabiček a dohrávkou z playbacku. To dneska už tak normální není.
Já se k muzice vrátil docela po dlouhejch pár letech a co pro mě bylo překvapující je to, jak dneska muzikanti nemusej umět hrát a lidem to nevadí. Desky se dneska dělají myší od počítače a když to pak slyšíš z podia, tak to je mnohdy něco, co nemá s muzikantstvím nic moc společnýho. Takže ten největší úspěch Hlaholu je pro mě určitě energie a kvalita živýho hraní a šou, zábava a radost, která z toho jde.

Alan – Jen zběžně. Máš spočítáno kolik akcí jste odehráli? A v zahraničí jste byli všude kde?
Tomáš – V zahraničí jsme pečený i vařený. Loni asi třikrát na Slovensku (smích).To je jediný zahraničí, který je schopný zkousnout naše trošku bláznivý texty. Co se dotýká koncertů tak pro nás je sezóna hraní úměrná hlavně sezóně festivalů. A nebo hraní po klubech, což mám hodně rád. Dvakrát jsme si zahráli velký scény jako předkapela Kabátů v Praze v Edenu a v Plzni na Lochotíně a taky pár velkejch scén na festivalech. To je zase jiná energie hrát pro třicet tisíc lidí. Na druhou stranu hrajeme stejně rádi a nadšeně a dobře pro třicet tisíc lidí na stadionu, jako pro třicet lidí někde v klubu. Obojí má i své plusy i mínusy.

Alan – Do zahraničí jezdíte. Začali jste jezdit více kvůli skladbě Lemmy? A vůbec, napiš trochu víc o Hlahol – Motorhead.
Tomáš – Jojo jo to má logiku, skladba Motorhed dává předpoklad jet si zahrát někam ven, ale pravda je, že i tahle skladba je založená na vtipným českým textu, u kterýho si nejsem jistej, že je přenositelný někam do zahraničí.
A něco víc o vztahu k Motorhead? No od malička to pro nás byla jedna z nejlepších kapel, kterou jsme milovali a milujeme do dneška. Milujeme Lemmyho, ale ze zásady nehrajeme převzatý věci. Teď jsme tedy udělali nedávno výjimku a na jednu akci udělali tři pecky Karla Gotta a vzdali mu tak hold. To byla velká výjimka a taky jsme to hráli po svým. No a když umřel Lemmy a Motorhead byl fenomén co zmizel z našich životů, tak jsme trochu po svým způsobu, jako poctu, udělali skladbou s tématikou Motorhead. Pořád, je to ale skladba Lemmy od Hlaholu. Možná ještě letos uděláme něco ala AC/DC (smích).

Alan – Mírně odbočím. Ty jsi Hlahol opustil, a vrátil ses v roce 2018. Cos dělal v mezidobí?
Tomáš – Asi by bylo dobrý říct, že jsem neopustil Hlahol. Já sem opustil prostě hraní a muziku před pětadvaceti lety obecně. Hlahol jsem opustil v době, kdy mě Máča vytáhl do nově vznikajícího Motorbandu, kde jsem byl služebně druhej nejtarší člen. V tu dobu v Motorbandu hral ještě na bicí Hurvajs z dnešních Kabátů. To patřilo právě k tomu fenoménu prolínaní tří kapel, Kabát, Hlahol Motorband v Tplicích. Hurvajs pak rychle zmizel. Přišel Kamil střihavka a Tomáš Krulich a hlavně Hafo na bicí. To je dodnes jeden z nejlepších bubeníků pro tuhle muziku ve střední Evropě. Dneska spolu zase hrajeme v Hlaholu a nebejt jeho tak bych se asi k muzice nevrátil.
Hafo šel hrát do Motorbandu vlastně taky z Hlaholu. Koukám, že Máče ten Hlahol pěkně plundroval, i když on v něm sám pak hrál vlastně chvilku taky. Takže jsem vlastně aktivně prožil tu nejslavnější éru Motorbandu, než se to poslalo do kytek. Pak jsem ještě chvilku laškoval s Láďou Křížkem a byl jsem vlastně první, koho přitáhl do Kreysonu. Já to, ale úplně necejtil, takže jsem z toho raději vycouval. Chvilku jsem jednal i s Michalem Penkem, kerej chtěl dělat projekt něco jako český Whitesnake. To byla doba, kdy jsem s muzikou seknul, protože jsem byl docela nasranej z toho, když jsem zjistil, že ve velký pPraze se o muzice víc kecá, než se hraje a to mě nebavilo. Ze dne na den jsem všechno prodal, ostříhal vlasy a začal žít úplně jinej život bez muziky.
No co jsem dělal potom? Pravda je, že jsem se na chvilku po deseti letech vrátil asi k počtvrté překopávanému Motorbandu. Asi půl roku, ale nepřinášelo mi to žádnou radost. Nechtěl jsem bejt účastníkem něčeho, co dohání ujetej vlak, takže jsem to zase rychle zabalil. A co jsem dělal mezi tím? To by bylo na dlouhý, ale jiný povídání. Já vždycky říkám, že Forrest Gump je proti mě hadr. To si myslím, že sem ale úplně nepatří. Okusil jsem fakt ledasco a všechno to pro mě byla super škola, ale nebylo to o muzice, takže to sem nepatří.

Alan – Na příští ro(c)k připravujete změny a nové album. Tak to vezmem popořadě. Změny designu se budou týkat čeho?
Tomáš – Tak určitě budou pozitivní změny. Připravujeme hlavně nový album, i když jsme se neomezovali tím, aby bylo za každou cenu nové album co nejdřív. Do Hlaholu přišla po pár letech energie a doba, kdy se zase začala tvořit nová muzika. A začala se dělat intenzivně a radostně. Máme dobrý zázemí a chuť makat. On je taky teď Hlahol muzikantsky zase někde dál a jinde. Před rokem byl sice skoro ve stejný formaci jako dnes, akorát Juna, zpěvák, kterej je velkej pódiový fenomén mnoho let sám sebe omezoval tím, že i do toho všeho hrál na basu. To umí málokdo skloubit nástroj a hlas. Basu a zpěv to uměl parádně snad opravdu jen Lemmy z Motorhead. Juna se nechtěl basy vzdát a jak říká, vlastně to udělal jen proto, že jsem se vrátil já.
A najednou je to jinak. Juna se osvobodil od basy a narostla mu křídla. Je z něj neskutečně přirozenej a parádní frontman. Člověk, kterýho nepřehlídneš v davu tisíce lidí. Má neskutečnou pódiovou energii. S touhle energií a změnou se muselo začít pracovat. Přineslo to povýšení toho jak dělat muziku a jak jí prezentovat. Rok se to usazovalo a pilovalo. Najednou se vidělo, že to není jen hudba do klubů, ale hraní, který snese velký scény a pódiový šou.
Tohle nebylo překvapující jen pro nás, že to není jen do klubu, ale i na velký pódia a scény. Já si pamatuji první reakci Milana Špalka z Kabátu po koncertě v Edenu pro třicet tisíc lidí, kterej mi na to řekl „hele když dokážete tahle rozdupat a rozšlapat lidi jako první předkapela, ještě když přijdou na Kabáty a ne na vás, a takhle za studena tak to fakt není málo“. Tohle bylo dobrý zjištění, zvlášť, když ti to řekne taková persona a starej mazák jako Špalda.
To nám určilo rámec toho, kam půjdeme dál a jak budeme pracovat. To přineslo změny v tom jak to ukázat, nabízet a prodávat. Dneska je to jiný než za mejch mladejch let. Potřebujete prodávat suvenýry a dostat se do novejch médií a to musí mít profesionální charakter. To připravujeme taky. S tím souvisí nový logo a novej slogan „HLAHOL 112% Rock and roll“. To je odkaz na to, že je to výjimečný živý hraní a kapala z chlapů v nejlepším věku jede na dvanáctku pivo. Bude to asi trochu něco jinýho, než na co jsou lidi zvyklí. Ale jako v muzice nemáme rádi chemii. Nemáme potřebu hrát si na nějakou image tvrďáků, který z nás obyčejných chlapů bude dělat něco co nejsme. I vnašich textech je hodně srandy vtipu a ne tvrďácký pózy.

Alan – Dvě nové skladby už jsme slyšeli, dvě další jsou v přípravě a v brzku budou také venku a budete je hrát na akcích. Takže album bude přibližně kdy? A kde budete točit a master?
Tomáš – Jo jestli jste slyšeli Nostradama a Botyšila tak to je super. To má dobrej příběh. Chtěli jsme to natočit na novou desku a vzniklo to trochu výjimečným způsobem právě v Edenu, kde jsme to zařadili na repertoár. Slyšel to majitel studia Sono Milan Cimfe u kterýho točí Lucie a Kabáti. Dostal nápad co to natočit ne moc běžným způsobem. Dneska se běžně u většiny kapel točí ve studiu tak, že se natočí základ a pak to na ten podklad dohráváš nástroj po nástroji. Jazz, vážná hudba a ti co uměj hrát, to ale dělaj jinak. Zahrajou to všichni najednou takříkajíc „z první“ a dotáčejí se jen dohrávky kytar a zpěvy. Milan Cimfe měl dojem, že to tak dáme taky a řekl „pojďte to zkusit“, „tak jak jsem vás slyšel tak si myslím, že to dáte „z první dobrý“. Takže jsme to dali za jedno dopoledne obě skladby. Je to pak vlastně nahrávka jako ze živáku a posluchač si může udělat představu jak nám to hraje na pódiu.

Alan – Vše bude provázet i obrazový materiál. Co tedy projede live obrazem? Jaké klipy budou nové na promo alba?
Tomáš – No album bude kdy, to ti neumím takhle říct. Ano možná bude fajn když bude na konci roku. Hele, když už ti není dvacet tak to můžeš dělat s radostí a nic tě netlačí, natož čas. A pustíš ven jen to, za co dáš ruku do ohně, takže konec příštího roku možná. Jo a kde? No určitě v Sonu u Milana Cimfeho. Hodně na něj dáme v aranžích a vnímáme ho tak trochu jako producenta, co má naše svolení nám do toho kecat, a to je opravdu vyjímka. Určitě to CD bude příjemný překvapení pro ty, co nás znají a mají rádi. Používáme samý dobrý tóny.

Alan – Předpokládám že ani rok 2020 nebude vypuštěn z tvorby další odkaz na Lemmyho. A co jeho dvojník? Kde jste ho sehnali? Napiš k tomu trochu více.
Tomáš – Prvoplánově o dalším odkazu na Lemmyho fakt nepřemýšlíme. Ta skladba byla reakce na to, že Lemmy odešel, byl náš idol z mládí. Mohli jsme na klip týhle skladby a pár dalších použít našeho kamaráda Jardu, kterej je jeho přirozeným dvojníkem. Byl to hezkej vtip, ale bylo to jen k téhle době a skladbě a určitě to není nějakej náš maskot.

Alan – Díky za povídání, a další rozhovor dáme hned jak vyjde nové album. Vzkaz pro naše čtenáře a posluchače?
Tomáš – Vzkaz pro čtenáře? Tak snad za mě osobně. Až někde uvidíte, že Hlahol někde hraje tak neváhejte a přijďte si to poslechnou naživo, protože to stojí fak zato a budete nadšení. A tobě Alane díky za rozhovor..

http://www.hlahol.com

Kontakt

Logo ATTACKER 22
Redakce:
ATTACKER OF MUSIC
Neklanova 2
České Budějovice
37001
tel: 778 532 591
email: attackerofmusic@seznam.cz

Vstupenky na veškeré akce

smsticket

Info magazín

StudioCI6

CI6 Rock TV - rozhovor s kapelou Purnama

Pirates of the Pubs - rozhovor

NARTTU - "Pod Nátlakem"

Starší příspěvky