Home » Akce » FROVfest rozhovor s Milanem Černochem (Blamage)

FROVfest rozhovor s Milanem Černochem (Blamage)

     

Milan Černoch – rozhovor pro FrovFEST

Ahoj Milane, zdravím tě. Jsi můj první host, se kterým dělám rozhovor pro náš festival FROVfest, na kterém jsi vystoupil se svou kapelou BLAMAGE (5. ročník FROVfest). My se známe již delší dobu a já jsem dopředu avizoval, že začnu s lidmi, které znám.

Ahoj Martine, taky Tě zdravím a je mi ctí být Tvým prvním hostem.

Moje první otázka je, jak ses dostal k hudbě a jak trnitá cesta byla až do současných dní?

Pocházím z hudební rodiny, takže by se mohlo zdát, že jsem měl k muzice nakročeno hned od narození, ale nebylo tomu tak. Hudebně jsem se dlouho neprojevoval (na rozdíl od všech mých příbuzných). Flétničku mi v dětství svěřenou jsem rozbil, bubínek ztratil, a když jsem začal zpívat, poslali mě rodiče raději hrát ven fotbal. Takže jsem se věnoval do 14 let výhradně raději sportu a skautingu. Nicméně na prahu puberty jsem začal muziku víc vnímat, vzal do ruky kytaru a začal si do toho pěkně mutovat. Navíc se to ukázalo jako slušnej prostředek na oblbování holek, takže jsem priority trochu přehodnotil. Se současnou naší produkcí to mělo nejen žánrově pramálo společného, ale faktem je, že hudba už mne od té doby neopustila.

V kapele působíš jako zpěvák. Hraješ aktivně na nějaké hudební nástroje?

Ono se to málo ví, ale já jsem v Blamage začínal hrát i na kytaru, jenže konkurence kytar byla před 16 lety v kapele veliká, a tak mi bylo taktně naznačeno (buď tu kytaru pustíš z ruky, nebo letíš z kapely), abych radši nehrál a věnoval se jenom zpěvu J. No a tak jsem nástroj zahodil a třesoucí se rukou pozvedl mikrofon. Na kytaru do dneška samozřejmě hraju a sem tam na ni skládám. Akustická kytara jako taková do dnešních dnů nesmí na našich pařbách s přáteli chybět, stejně tak na pravidelným štědrovečerním hraní v parku. A zrovna teď s klukama v kapele rozvíjíme jeden nápad a není vyloučený, že si po letech na kytaru s Tomem i Robinem opět v našem bandu zahraju.

Na svých albech i koncertech jste spolupracovali se zajímavými jmény. Mezi ty přední patří např. Victor Smolski. Plánujete do budoucna něco podobného? A jaká vlastně byla spolupráce s Victorem, neměli jste trochu trému?

S Victorem nás dnes po několika letech pojí kamarádský vztah. Kdysi se podařilo našemu kytaristovi Tomovi Kuchtovi Victora do Budějovic přilákat, zahráli jsme si s ním na koncertě pár jeho songů a Victor byl ze spolupráce nadšený. O dva roky později následovalo další pozvání, další koncert, a když jsme vloni Victora požádali, zda by svým rukopisem v podobě kytarového sóla nepřispěl na naši novou desku, tak souhlasil. Stát na pódiu vedle člověka, se kterým by Tě před pár lety vůbec nenapadlo, že je možný se hudebně potkat, hrát a zpívat jeho songy, to je ohromná zkušenost a pocta. Na trému vůbec není čas, člověk se v takové chvíli maximálně soustředí na svůj výkon. Navíc krom toho, že je Victor naprostej profesionál, tak je to taky neuvěřitelně pohodovej a příjemnej člověk. Ale jak jsi sám naznačil, Victor Smolski není jediným hostem, který s námi na desce spolupracoval. Určitě bych rád zmínil i například Jirku Rajčáka Kracla (Colp), nebo Pavla Dvořáka (Sebastien, Warhavk), kteří u nás zahostovali. Všem patří velký díky!

V loňském roce jste oslavili patnáct let na scéně a za tu dobu jste vydali jeden maxisingle a pět dlouhohrajících alb. V jaké jste současné fázi, připravujete nový materiál a mohli by se vaši fanoušci dočkat v příštím roce nového alba, nebo to necháváte více uzrát?

V současné době dáváme dohromady nový materiál na desku. Pár nových skladeb je téměř hotových, pár dalších nápadů je rozděláno, takže se dá říci, že v klidu a jistě míříme k předprodukci některých songů. Tzn. první nahrání skladeb a následné úpravy a aranže, se nám velice osvědčila a zcela jistě budeme při nové desce postupovat stejně.  Zda bude deska hotová příští rok, nebo až v roce 2021, nyní ale ještě nevíme. Nechceme si dávat zbytečně nějaký deadline, spíše nám jde o preciznost aranží a dobrý výběr skladeb, které na desku doputují. Skladby musí skutečně vždy v kapele uzrát, což znamená, že je musíme perfektně umět. Jenom tehdy pak můžeš jít do studia a víš, že je na desku dáš tak, abys byl se skladbou a svým nástrojem zcela spokojenej.

Jak u vás vlastně probíhá proces skládání nových skladeb. Jste individuality, nebo tvoříte společně? Je v tomto směru v kapele někdo mnohem více aktivní?

V Blamage skladby vznikají vždy společně. Základem je samozřejmě nějaký hudební nápad či kytarový riff, který většinou dovalí Tomáš nebo Robin.  Kolem něj pak vzniká prostor pro zapojení dalších nástrojů, ujednocuje se tempo, vzniká nálada skladby a první melodie. Někdy otočíme nápad více podle výrazu kytar, někdy více kolem zpěvu. Definujeme jednotlivé části songu a dochází k prvním pracovním nahrávkám skladby nebo její části. Musím říct, že v tomto směru existuje mezi námi v kapele velká chemie. Pokud jeden z nás nabízí či vytváří nějakou hudební myšlenku, ať se jedná o nástroj nebo zpěv, ostatní mají po těch letech společného hraní velký cit pochopit jakým směrem se vydat. Někdy souběžně s kostrou písně, někdy až po ní, přichází na řadu různé hudební finesy a fórky, které dodávají songu výslednou podobu. Když je hotová zpěvová linka, následuje to poslední, a tím je text skladby, který obstarávám já. Motiv textu mnohdy prosvítá už během kostry songu a vychází z určité nálady, která ze skladby čiší.

Vidíš takto s odstupem času zvyšující se úroveň kapely i rostoucí fanouškovskou základnu?

Snad to nebude znít příliš nafoukaně, ale mám za to, že Blamage rok od roku hudebně stále roste. Je to dáno jednak tím, že jsme vyhranější než před pár lety, jednak tím, že je na kompozici skladby dáván větší a větší důraz a také tím, co už jsem říkal  – tedy tím, že v současné tvůrčí partě funguje velice dobrá chemie. Zkrátka se snažíme dobrý nápady nezabít a dostat z nich maximum. Myslím, že toto z naší tvorby cítí i naši fans. A co se týká fanouškovské základny, tak myslím, že máme jednu z nejlepších široko daleko. Je to neuvěřitelný, ale v okruhu našich fanoušků zůstali lidé od prvního našeho koncertu, stejně tak se během let přidali a přidávají další ,,blamážníci,, a na koncertech je tahle fanouškovská parta prostě neuvěřitelná. Myslím, že jsme s lidmi kolem nás v dobré symbióze, oni to cítí také a my si toho moc vážíme.

Několik vašich koncertů jsem již navštívil a potvrzuju, že Vaši fanoušci jsou opravdu skvělí! Kolem Blamage se však pohybují i lidé, které označujete asi jako přátele, nebo osoby vám blízké. Mám teď na mysli např. Pavla Klimeše, Martina Hrubého atd. Podílejí se i tito lidé nějak aktivně na chodu kapely?

Palda i Maťák patří mezi mé nejlepší přátele a mezi přáteli je normální, že své aktivity společně sdílejí a podporují se v nich. Takže oba samozřejmě patří k našim předním fans. Na chodu se nijak nepodílí, ale když se s Blamage dobře bavíme – třeba tím, že natáčíme klipy, jsou téměř vždy u toho, nebo velmi blízko. Mohl bych teď ale jmenovat fakt desítky a desítky lidí, kteří stojí blízko kapely a kteří nás poslouchají a podporují. Rád bych je tu z vděku všechny vyjmenoval, ale to mi stejně neotiskneš J. Jsem prostě přesvědčenej o tom, že když něco děláš s nasazením, co nejlépe, nejsi arogantní jelito a dodržíš dalších asi 28 pravidel, tak se pak může stát, že se vytvoří cosi jako podhoubí mezi lidmi. Vztahy se tomu, myslím, říká. No a to si pak můžeš dosadit, kam chceš, třeba i do hudby.

Co považuješ za svůj největší hudební úspěch a máš ještě nějaký sen či přání, kterého bys chtěl dosáhnout?

Co se týká pódiové zkušenosti, tak jsou to určitě koncerty s Victorem Smolskim, nebo vystoupení na některých větších festivalech v ČR. Nicméně, já pocity úspěchu a vnitřního naplnění cítím třeba, když držím v ruce hotovou naši novou desku, na který jsme makali bezmála dva roky. Když slezu z pódia a vím, že ten koncert stál fakt za to. To jsou lokální úspěchy, které dávají dalšímu snažení smysl.  Co se týká přání a snů, tak mám stále nějaké, přebírám se v nich a tvořím si pořadí, v jakém na ně vlítnu. V současnosti se raduji z našeho nového animovaného klipu ke skladbě Senžen, nebo na nové songy, které teď sehráváme na další desku. A pokud bych měl mít jedno větší přání, pak takové, abychom v Blamage zůstali v dalších letech v dobré tvůrčí síle, aby nás to pořád tak bavilo jako dosud a aby to bavilo lidi, kteří na nás chodí. Bez nich by to totiž určitě nebavilo nás. Větší přání než toto nemámJ.

Blamage vlastně vznikla na folkových základech. Často vystupujete i jako unplugged. Posloucháš tedy i jiné hudební styly než rock/metal a necháváš se jimi ovlivňovat?

Je pravdou, že jsem ve svých 16 letech, se spoluzakladatelem kapely Frantou Farkou, hrál na Portě, ale Blamage jako taková už folkové základy určitě neměla. Od začátku jsme řezali do kytar o to víc a věděli jsme, že k folku se prostě nevracíme. Akustický projekt Blamage vznikl až v roce 2016 a jeho cílem je představit naše songy v jiném hávu, v jiné atmosféře a mnohdy i třeba lidem, kteří metal neposlouchají. Napsat folkovou písničku, nebo přearanžovat tvrdý song do akustických kytar, jsou dvě zcela odlišné disciplíny. Nejsem v poslechu hudby vyhraněnej, i když pravdou je, že převažuje tvrdá muzika. Ale zrovna nedávno jsem byl na koncertě Pink a musím říct, že mě to úplně smotalo. Neuvěřitelnej zážitek ve všem, co živý vystoupení může nabídnout. Hudební cítění v člověku vždy ovlivní nějaký vzor, ať již přímo či nepřímo. Je pak pro autora důležité, zda bude kopírovat (což je tragický způsob tvorby), nebo se nechá ovlivnit jen určitou náladou.

My jsme rockově multižánrový festival. Máš v těchto vodách nějaké hudební vzory, které tě ovlivnili a které stále rád posloucháš?

Historicky je pro mne, a to zejména proto, že mne k metalu dovedl, největší vzorem Megadeth. Dnes samozřejmě již více nostalgicky, ale v autě mám vždy jedno či dvě jejich céda. K těm, na kterých ujíždím v poslední době, patří například Five Finger Death Punch, Alter Bridge, Jinjer, Trivium, Architects nebo Periphery

Otázku, kterou musím určitě položit, je: Jak se ti líbilo na FROVfestu? V tvém případě je to trochu zavádějící dotaz, protože připomínám našim fanouškům, že jsi koncert odehrál s vysokými teplotami a pod prášky. To však ukazuje i na tvojí profesionalitu a velkou vůli. Já si toho velmi vážím, protože asi tušíš, že zrušit vystoupení na poslední chvíli je asi černá můra každého pořadatele.

Martine, aniž bych se Ti chtěl, jakožto organizátorovi festu zavrtávat do zadního otvoru, považuju FROVfest za festival, který je na vysoké úrovni. A to jak organizací, která je srovnatelná (a v mnoha případech výrazně lepší) s nepoměrně většími festivaly tak i atmosférou, kterou FROVfest má. Je vidět, že váš festival dělají lidi se srdcem i mozkem na správném místě. Myslím, že stoupající tendence, ať již ve jménech kapel, tak i v počtu návštěvníků, moje slova potvrzují. Takže držím palce i v dalším ročníku!

Milane moc děkuji za tvůj čas. Přeji ti hodně štěstí, jak v hudebním, tak i v soukromém životě. Dovol mi položit ti ještě poslední otázku. Plánujete s kapelou něco speciálního ještě v letošním, nebo příštím roce a kde vás můžeme v nejbližší době vidět?

Na podzim nás letos ještě čekají zřejmě dva koncerty (jeden z nich je 16.11. v Opavě), dále pak 6.12. v K2 v Budějovicích, čímž to letos uzavřeme. Co se týká příštího roku, ještě nechci úplně prozrazovat, zatím termíny ověřujeme a dáváme akce dohromady.

Martine, díky za prostor. Ať se daří Tobě i FROVfestu!

 

Kontakt

Logo ATTACKER 22
Redakce:
ATTACKER OF MUSIC
Neklanova 2
České Budějovice
37001
tel: 778 532 591
email: attackerofmusic@seznam.cz

Vstupenky na veškeré akce

smsticket

Info magazín

StudioCI6

CI6 Rock TV - rozhovor s kapelou Purnama

Pirates of the Pubs - rozhovor

NARTTU - "Pod Nátlakem"

Starší příspěvky