Home » Akce » Pipes and Pints byste masem neuctili! /rozhovor/

Pipes and Pints byste masem neuctili! /rozhovor/

     

Pipes and Pints byste masem neuctili! /rozhovor/

Jak je to s Vojtovými dudy a proč kluci nejí maso? To i něco málo navíc si přečtěte v našem rozhovoru!

057

S kapelou Pipes and Pints jsme se potkali na festivalu Open Air Ktiš 2018 14. července. Nemohla jsem odolat a nezastavit je na pár slov, protože by to byla jednoduše škoda nepoznat takovou fajn bandu bezvadných muzikantů.
 
Vojto, ty tvoje dudy v kapele nelze přehlédnout, jak ses k nim dostal?
Vojta: Připadalo mi to jako docela dobrej nápad, založit tuhle kapelu. Musel jsem se tím pádem ale na ty dudy naučit. Našel jsem tehdy svého mentora Vaška Routa a začal k němu chodit na semináře. Hodně jsem se učil i sám, ale to už jsme měli Pipes and Pints, takže to šlo celý za pochodu. Naše první nahrávky jsou řemeslně dost divoký a první koncerty ještě divočejší, vůbec jsem to ještě neuměl (smích).
 
Jak dlouho ti trvalo dostat se hraním na tu kvalitu, co máš dnes? 
Vojta: Pořád mám rezervy, pořád se učím. První písničku zahraješ na dudy třeba až po roce. Napřed se hraje na cvičnou píšťalu „practice chanter“, na tom se učíš prsty, foukáš pusou přímo do plátku. Pak se učíš ovládat jenom měch, naladit horní píšťaly „drony“. Pak to teprve spojíš dohromady a trvá dlouho, než zahraješ. Pak už je to zase jednoduchý, skotské dudy mají jen jednu oktávu o devíti tónech. Začátky jsou těžký, pak už to jde.
 
On celý ten nástroj vypadá hodně složitě…
Vojta: Je složitý to hlavně naladit, prstoklad zas tak složitej není, ale naladit to a udržet dechem a stiskem stabilní tón, tak aby to hrálo opravdu ten tón, kterej to má hrát. Ladění je prostě proces. Píšťaly se izolují na devíti místech povoskovanou nití, dírky na chanteru se různě zvětšujou a zmenšujou voskem nebo páskou. Navíc jsou v dudách celkem 4 plátky, který musíš různě naladit, ořezat si je, naslinit, zahřát na správnou teplotu. Teď do toho přijde nějaký sušší počasí a zvuk se okamžitě mění, tak musíš znova. Když zaprší a je vlhko, zase se to změní. Tak to je na tom asi to nejtěžší.
 
Já jsem se právě divila, jak na pódiu s tím točíš, hoří ti to a celý vám to funguje dohromady tak přirozeně, jak to děláte? 
Vojta: No, to je takovej náš trik. Recept po babičce. Nemůžeme prozradit (smích).

051

Kluci, mám tady na vás pár dalších otázek, na Lukyho, Travise….
Vojta: Já je seženu.
Ondra: A na mě žádnou otázku nemáš, jo? (smích)
Já: No, Lukáš mi říkal, že žádný koníčky nemáš nebo o nich neví…
Ondra: Lukáš ti řekl, že nemám žádný koníčky?
Já: Náš Lukáš, Lukáš Pivoňka.
Ondra: Kdo je Lukáš Pivoňka?
Já: To je náš pražskej šéfredaktor.
Ondra: Vojto, hele, kdo je Lukáš Pivoňka? Prej jí řekl, že nemám žádný koníčky. (smích všech)
Já: A co máš teda za koníčky? (smích)
Ondra: Hele, já si jdu najít nějaký koníčky, já jsem se teďka hrozně urazil… (vstává od stolu a všichni výbuch smíchu)
Lukáš: Ondra má zalíbení v urážení se….
Ondra: Přesně. (smích) Koníčků mám spousty, sport hodně, film.
Já: Jaký sporty konkrétně?
Ondra: Snowboard, tenis, box a takovýhle věci.
Já: Snowboard v létě?
Ondra: I v létě, na ledovcích. Mám víc životních náplní, zdravej životní styl, sport, pohyb, pozitivní myšlení.
 
Takže to máte v kapele všichni navzájem tak nějak společný, jste v tom takoví propojení?
Ondra: No, ono to přináší dobrý věci, když se prostě dobře cejtíš. Ve zdravým těle, zdravej duch. Jíst dobře, nejíst sračky, nejíst chemii.
 
A jak to bylo u tebe? V kapele je vás v tomto ohledu víc členů, inspiroval jsi se ty od kluků nebo ty je?
Ondra: Inspirovali jsme se vzájemně. Každej přišel s tou kapelou v nějakým rozpoložení a po těch x letech prostě vidíš, co dělá ten druhej. I když ti to nenutí, tak stejně nad tím začneš pak přemýšlet, takže Vinca mě inspiroval k vegetariánství a čím dál víc. Třeba od masa jsem odešel více méně kvůli sportu, protože mi to překáželo a Vinca mě inspiroval k tomu, že jsem si maso dával občas a teďka z morálního hlediska už si ho asi nedám, protože díky Vincovi jsem si to uvědomil.
 
Takže vegetarián na plný čáře nebo spíš vegan?
Ondra: Nenazýval bych to vegetarián, spíš bych to řekl jako rostlinná strava, protože je zbytečný jíst živý věci, když je planeta plná potravin, který živý nejsou a je zbytečný jenom kvůli lenosti, chuti, někomu brát život jenom, abych si dal kolečko salámu. A to mě inspiroval Vinci právě.
Luky: Každý jsme se v kapele nějak ovlivnili. Třeba Ondra mě seznámil s knížkou Čtyři Dohody, která mi v mnohém otevřela oči. Vojta mi pak ukázal zase jiné zajímavé směry a myšlenky.

Luky, ty podporuješ a zajímáš se o nějaký statek, můžeš nám to přiblížit?
Lukáš: Ano, je to tak. S mojí ženou Míšou máme spolek, který se jmenuje #Zvířata nejíme a spolu s dalšími lidmi vyvíjíme aktivity na ochranu zvířat, od osvětové činnosti, setkávání, demonstrací … A jednou z náplní je i prodej merche s touto tématikou, z jehož výdělku jednu část věnujeme právě na Statek Radosti. Je to farma, která se stará o zachráněná hospodářská zvířata. Podporujeme ale také Farmu Naděje a vlastně každého, kdo se takové záslužné činnosti věnuje.
 
Jak ty jsi dospěl do fáze veganství a kde se vzal tvůj zájem o životní prostředí?
Lukáš: Od mala jsem miloval přírodu, zvířata, ale také maso. Jako skoro každé konvenční dítě jsem byl vychován k tomu, že se máme chovat hezky ke zvířatům. Bohužel tady ale byla tlustá čára mezi těmi hospodářskými a třeba domácími mazlíčky. To, že mezi nimi není vůbec žádný rozdíl mi právě došlo zhruba v 17 letech, kdy jsem se stal díky přátelům z punkového prostředí vegetariánem.
Postupem času jsem se o tohle téma začal zajímat víc a víc a po několika letech přešel přirozeně k veganství. Protože život zvířat ve velkochovech (maso, mléko, vejce) se dá bez příkras přirovnat k peklu na Zemi!

050 053

Já si právě myslím, že výjimečný to je, protože se o tom moc nemluví, je spousta různých názorů, ale ráda bych to lidem přiblížila z vašeho pohledu, jak to vnímáte vy…
Ondra: Je třeba vyhýbat se slovům jako je vegetarián a vegan, prostě jíme rostlinnou stravu. Když se řekne vegan, tak si všichni představujou levičáka, kterej chodí na demonstrace a já nevim co. Je to takový hrozně zaškatulkovaný, my nejsme politickej status, takže je to blbost. Naše společnost je tak daleko vyvinutá, že bysme měli ustoupit od věcí, který likvidujou nás a planetu a masovej průmysl je jedno z toho. Ne ani kvůli tomu, že se zabíjí zvířata a bolí je to, ale je to nejneekologičtější věc, co jsme schopní vyplodit. A po období 150 let totálního vývoje společnosti, by mělo přijít nějaký vystřízlivění a trošku návrat k přírodě. My jsme spíš právě začali bejt vegetariáni, protože to začalo bejt politicky takový jako korektní v punku, protože punkáči byli vegetariáni a nebraly se drogy. A to se postupně dost zvrhlo a teďka nepotkáš moc punkáče, kterej by přemejšlel a nejedl maso, dost se berou drogy, tak my bysme chtěli inspirovat mladší generace k tomu, že by se měli zamyslet. Neříkáme nikomu, co mají dělat, ale inspirujeme lidi. Můžeš dělat punkovou kapelu, vypadat hustě a nemusíš u toho fetovat a dělat prostě píčoviny. 
 
Lidé to právě hodně rozdělují na vegetariánství a veganství, proto jsem toto chtěla trochu osvětlit…
Lukáš: Vegetarián je ten, který nejí maso. Vegan ten, co nejí žádné živočišné produkty. Je pravdou, že někteří lidé jsou na slovo „vegan“ už alergičtí. Já si ale myslím, že je to tím, že nemají čisté svědomí z toho krvavého systému, kterého jsou součástí. Znám spousty lidí, kteří nemají se zvířaty žádný soucit, nevadí jim v jakých „žijí“ podmínkách a nevidí na jejich chovu nic špatného. A těm jsou nějací vegani u zadku. Pak je ale druhá skupina lidí, kteří se chtějí pořád hádat, krmit nás květinami a kamením. A to jsou podle mě ti, kteří mají k soucitnému životu velmi blízko.

045
 
Travisi, ty prý jsi vegan, nepiješ alkohol…jako vůbec nikdy nic? 
Travis: Bez drogy, bez alkohol, bez maso…
 
Ty máš ještě druhý hudební projekt, jak to stíháš?
Travis: Je to jednoduchý, Pipes jsou teď priorita, hodně hraju a zvládám i tu svou sólovku. Budeme teď natáčet album i s klipem a prostě když mám čas, tak si skládám.
 
Kde se jako kapela vidíte za x let, jaké jsou vaše cíle? 
Vojta: Pro nás je jasnou prioritou stát se kapelou evropskýho formátu, samozřejmě v rámci Evropy, a tím pádem i dál. Hodně na tom makáme, hlavně na muzice. Dodělávám novou desku, kterou vydáme příští rok. Pořád děláme na novejch a novejch nápadech. Souvisí s tím samozřejmě další záležitosti, což znamená, že hodně jezdíme koncerty, turné a festivaly. Letos máme víc než 80 koncertů, bookujeme vlastně už příští rok a já hodně jezdím na hudební konference, kde si uděláš spoustu známostí, kámošů, propaguješ kapelu. V první řadě je muzika, pak jsou takový ty věci okolo, hraní, koncerty a třetí část je management a hledání cest, jak naší muziku dostat ven a jak kapelu dostat ven.
 
Ty tedy hodně děláš ten management, jak to v kapele máte rozdělené?
Vojta: Muziku taháme všichni, to máme takový fifty-fifty rozhozený, každej si dělá to svoje. V managementu mám teď už k sobě jednu kamarádku, která mi se vším hodně pomáhá a postupně bereme do teamu další profíky. Funguje to, je to na dobrý cestě a víme, že když do toho energii dáš, vrací se. Dřív nebo později se vždycky prokoušeme dál a dál, a to je na tom to zábavný. Pořád se něco děje.
 
Ty jsi zmínil novou desku, a to mě zajímá!
Vojta: Jméno ještě nemáme, máme venku tři singly, budeme vypouštět ještě čtvrtej, do konce roku nahrajeme ještě šest až osm písniček a na jaře příštího roku to vydáme. Věci už máme rozpracovaný, doděláme to s Jardou Helešicem, kterej s náma nahrával už singly a uvidíme, co s tím pak dál. Jednáme na více frontách.

044

Kam byste nás pozvali v nejbližší době, kde vás můžeme vidět a slyšet live?
Vojta: Příští týden Colours of Ostrava a pak každý týden Hrady.cz.
Lukáš: Asi je nejlepší se podívat na naše stránky a facebook, kde máme aktuální seznam všech koncertů.
Ondra: Nebo tě pozveme do Klein Buckowa na Landflucht Festival. Nebo do Košťan u Teplic nebo do Lipska, Paddy Wagon….
Vojta: Určitě budeme rádi, když si nás lidi poslechnou na festivalech, když se jim to bude líbit, tak budeme ještě radši, když přijdou do klubu na turné, který jedeme konec roku/ začátek příštího roku. Jedeme Evropa a Čechy, Slovensko. Jsou to prodloužený víkendový akce a ty termíny budou na stránkách, na bandzone a tak. Pojedeme určitě Ostrava, Plzeň, Pardubice atd….
 
Jakou otázku nemáte rádi?
Vojta: Tu tvojí první. (smích všech)
Já: Jako fakt jsem se takhle trefila, jo? (smích)
Vojta: Ne, už jsem se s ní smířil. To je taková otázka, ze který si dělám vždycky srandu. Ale je přirozená, to je jasný.
Travis: Ty otázky, který tak moc nesnášim, ani neřeknu, který to jsou. (smích)
Luky: Žádná otázka mi nevadí, ale jedna je hodně častá: „A co teda jíš?“
Já: (smích) A máš nějakou takovou kuriozitu s tímto tématem?
Luky: Jestli můžu jíst brambory…
Ondra: Protože jsou často k masu, viď? (smích)

Děkuji klukům za rozhovor, jejich koncert jsem si vážně užila a vy, co jste je ještě neviděli a neslyšeli, to můžete napravit na nějakém jejich dalším koncertu, který najdete na jejich facebookových stránkách a nic nezkazíte, když se mrknete i na jejich web. Mějte fajn den plný hudby a klukům z Pipes and Pints přeji, ať se jim daří lépe a lépe a budu se na ně těšit zase někdy příště.

DSC_0409

Také náš výherce se dočkal fota se svou oblíbenou kapelou.

042

Pro magazín Attacker Of Music

autoři: text:     Lenka Kadeřábková
foto:     Red Devil

Kontakt

Logo ATTACKER 22
Redakce:
ATTACKER OF MUSIC
Neklanova 2
České Budějovice
37001
tel: 778 532 591
email: attackerofmusic@seznam.cz

Vstupenky na veškeré akce

smsticket

Info magazín

StudioCI6

NARTTU - "Pod Nátlakem"

DESIRE FOR SORROW - "Pod Nátlakem"

MASH ROCK - v hudebním pořadu "Pod Nátlakem"

CUTTERRED FLASH

Starší příspěvky